S Janou Kratochvílovou jsem se „setkal“ jako dítě, když jsem její staré písně slýchával z domácích nahrávek a tu a tam z rádia. Možná právě proto mne v poslední době zajímalo, jakou hudbu dělá dnes, neboť jsem nechtěl automaticky podlehnout obecnému dojmu, že její tvorba skončila kdesi V stínu kapradiny. A skutečně neskončila, jenom je těžké se vypořádat s mnohaletou odmlkou. 

Je paradoxní, že písně, kterými Jana Kratochvílová v dobách totality v Čechách začínala, jsou známé skoro každému dodnes. Není divu, skutečně něčím vybočovala z oficiální kultury, ale přesto se v jejích sítích dokázala chvíli udržet. Své písně opatřovala vlastními texty, které jsou dodnes neznámé - nikdo je nesměl slyšet. Postupně byla upozaděna a množily se zákazy koncertů, z první silvestrovské šou byla vystřižena. Představitelé jedné a jediné strany nebyli nakloněni ani hudebnímu stylu reggae, pro který se nadchla - se skupinou Heval (rovněž zakázanou, neboť zní podobně jako Havel) vytvořila jeho první českou odnož, která byla a dodnes je unikátní a charakteristická. 

V roce 1983 se uskutečnil koncert skupiny Heval a Jany (tehdy Pope) Kratochvílové, ze kterého jsou poměrně vzácné nahrávky na serveru youtube.com. Následně dostala povolení vycestovat na hudební festival do Irska, kde získala několik ocenění, mimo jiné i cenu diváků. Při cestě zpět se ještě na svobodném území dozvěděla, že ji čeští politici prohlásili za emigrantku a při návratu zpět ji čeká několik let kriminálu. Právě proto zůstala v Británii a začal boj o vlastní přežití. 

Poté co si osvojila základy angličtiny, čekal ji s albem Bohemian poměrně velký úspěch na britské hudební scéně. V té době již měla opět po boku svého životního partnera Jiřího Hrubeše, který do té doby hrál ve skupině Pražský výběr a dalších. Britové hledali výraznou osobnost, která by rozvířila popovou scénu, a Jana Kratochvílová dostala výhodné nabídky, které však odmítla – nechtěla se podřídit hudebním producentům, kteří trvali na změně textů a celkového obrazu. Nenavlékla se do minisukní, a tak se zrodil jiný idol - interpretka, která dle slov Jany Kratochvílové zneužívá jméno Panny Marie. 

Pádů a následných vzestupů je v kariéře Jany Kratochvílové velké množství - nikdy to nevzdala a nikdy neztratila vlastní důstojnost. Doprovázelo ji několik kapel, jmenujme Armadeicu, seskupení hudebníků Illuminati a pro spíše tuzemské účely jemnější Illuminaticu (vřele doporučuji navštívit a poslechnout si několik písní na illuminatica.cz). Ústřední postavou je Jiří Hrubeš, kterému mohou tuzemští muzikanti jeho tvůrčí potenciál a hudební dovednost snad jen ze srdce přát (a zírat). Písně jsou charakteristicky spjaty s osobou Jany Kratochvílové, jejíž zjev byl a asi navždy bude pro určitou část publika kontroverzní, stejně jako hudba, kterou tvoří. Jak sama říká, vydala se cestou světla, šíří (nad)individuální lásku a snaží se v každém, kdo chce, probudit jeho „andělskost.“ 

S hudbou či osobou Jany Uriel Kratochvílové se může každý během několika minut seznámit sám – mimo zmíněných stránek skupiny Illuminatica jsou na serveru youtube.com rozhovory, které poskytla a které jsou obzvláště zajímavé, protože – kromě pro mnohé těžko akceptovatelné osobnosti - na rozdíl od většiny reportérů a novinářů nechce hovořit o minulosti a o době totality už vůbec (obzvláště dobrý a vtipný střet s takovým tazatelem je v Burianově dni žen, který byl vysílán ČT a na zmíněném serveru je také k naleznutí). Jako perličku na závěr jsem si nechal zmínku o české hymně v podobě, jakou jí dala Jana K. - poslechněte si ji ve druhé části Burianova dne žen s Janou K. sami a posuďte, zda by přeci jen nestála za zvážení. A buďte šťastni – i Janu Kratochvílovou postupně přestávají vystřihovat z pořadů, ve kterých vystupuje, i když před třemi lety byl její koncert opět zakázán.